Rozhovory

 

ROZHOVORY

 

Na těchto stránkách Vám přinášíme ty nejzajímavější postřehy VIP osobností z cest do exotických destinací a zajímavých koutů celého světa.
Vychutnejte si stejný komfort a služby i Vy s naším servisem .... .

 

OSOBNÍ TRAVEL AGENT | PERSONAL TRAVEL AGENT ®

 

MICHAL DVOŘÁK (hudebník)

Známý hudebník a skladatel, zakládající člen skupiny Lucie. V nedávné době se svým projektem cestování za hudbou – Pandurango, projel celý svět. V současnosti oslňuje naši hudební scenu projektem Vivaldianno, který získal multiplatinovou desku a vyprodal mnoho koncertních hal. V roce 2014 se vrací na koncertním turné společně se skupinou Lucie na turné Lucie 2014.
Nyní v exklusivním rozhovoru odpovídá na otázky o cestování.
 
 
Michale, projel si skoro celý svět. Při svých cestách si poznal mnoho zemí, kultur a zajímavostí. Naše čtenáře to bude velice zajímat.Dovol, abych Ti položil několik otázek.
 
Kam se rád vracím:
Vzhledem k tomu, že nejčastěji jsem byl Thajsku, tak asi tam ale nejezdím do turistických "lidojemů" ale snažím se najít místa, kde je ještě trochu klidu a kde je možné zažít klidný Thajský venkov nebo aspoň to co z něj zbylo :-) Po své cestě kolem světa s Expedicí PANDURAGO - aneb cestou za bohem hudby, bych se rád vrátil bez kamery a povinností do severní Indie do Dharmasaly - Mc Leod Ganje - tvz. Malého Tibetu, do Bolívie a Brazílie. Jinak jsem zjistil, že je ještě mnoho míst, kam se chci odívat, a tak se moc vracet nemůžu, jinak bych to všechno nestihl. Cestování je moje vášeň.
 
Kamarádi ve světě:
Maharudra Dumal - indický tablamaster, světoznámý hudebník a náš průvodce po Indii, Jaijme Garvizu - bolívijský indián - hráč na všechny bolívijské lidové nástroje, Virgil Donáti australský bubeník s italskými kořeny, který bubnoval třeba se Steavem Vaiem a mnoha dalšími. Iba Gaye - senegalský chlapík, bez kterého bychom asi cestu Senegalem nepřežili. Ondra Kavan - Čech jak poleno, ale zakořenil v Brazílii a vždycky ví co a jak a zná se se všemi :-) dokonalý společník a průvodce. No mohl bych pokračovat ještě dlouho... tak jsem vybral asi ty co mi nejvíce uvízli v paměti.
 
Nejmagičtější místo:
Ankorwat - Kambodža
 
Nejdramatičtější cesta:
Určitě v Bolívii. Cesta napříč Bolívií z Amazonských pralesů až k jezeru Titikaka. Nádherná krajina i přírodní scenérie, ale šílené cesty a bezohlední kokou "nadopovaní" řidiči kamionů, se kterýma se mijíte o milimetry často 300m nad propastí. 3000km, které jsem zde odřídil byla asi největší škola jakou může řidič zažít :-) Při jedné cestě jsme dorazili k místu, kde chybělo asi 200m silnice, které zmizela i s půlkou hory do ůdolí. Malý buldozer se sice snažil cestu znovu vybudovat, ale při rychlosti asi 1m za hodinu, to tam opravje možná ještě dnes :-). Museli jsme se otočit a objížkou se dostat dál. Bohužel v Andách taková objížďka znamená minimálně půl dne cesty navíc a to nemluvím o tom, že se často dostáváte až do 6000m nad moře, dokážete si asi představit, co to dělá s lidským organizmem, který je zvyklý maximálně na Petřínskou rozhlednu a jeden výlet na Sněžku :-)...
 
Pánská jízda:
Kuba,
 
Smutné loučení:
Všechna loučení jsou tak trochu smutná, nejvíc mně asi ale mrzelo, že jsme se museli rozloučit se skvělým tibetským průvodcem Sangim a vůbec s tibetskými exilanty a především s tibetskými dětmi. Do tvz. malého Tibetu se musím určitě ještě jednou podívat.
 
Nejzajímavější seznámení:
Audience u největšího tibetského duchovního představitele Karmapi. Karmapa je mnohými považován za ještě většího duchovního představitele budhismu než je Dalajlama. Setkáni s ním by vydalo na celý článek, ale to až někdy příště :-)
 
Láska na první pohled:
Záleží jak člověk tuto otázku uchopí :-) Vzhledem k zaměření Vašeho časopisu bych tedy asi zvolil Brazílii.
 
Vzpomínky na celý život:
Každá nová země a místo, které jsem navštívil mi daly něco, co jsem jinde nenašel. Každý výlet a každá cesta přináší nezapomenutelné zážitky. Myslím, že nejlépe investované prostředky jsou do vzdělání a cestování. Vzdělánií a cestování spolu absolutně souvisí. Myslím, že díky své poslední cestě kolem světa jsem se hodně změnil, doufám, že k lepšímu :-)
 
Jídlo, na které se nedá zapomenout:
Indická a Čínská - resp. Tibetská kuchyně. Všechno se vším k snídani, obědu i večeři :-) Mňam, mlask, waůůůůůůůůůůůů
Mnoho receptů jsme přivezli a mimo jiné zaznamenali v knize PANDURANGO - cesta za bohem hudby. Věnovali jsme jídlu poměrně velký prostor, přestože je to kniha především o cestování a hudbě celého světa. Holt všechno souvisí se vším a kdo neumí vychutnávat dobré jídlo a pití ten nemůže dobře vychutnat a prožít žádnou hudbu a život jako takový především :-)
 
Přeju všem mnoho krásných cest kamkoliv - každá stojí za to! A nepříjemnosti při cestování jsou proto, aby si pak člověk mohl vážit těch krásných chvil klidu a pohody.
 
Zdar a sílu
Michal Dvořák
 
 
 
Michale, děkujeme za rozhovor a samozřejmě jsme Ti připraveni poskytnout veškeré naše služby podle potřeb jako vždy.
Tvůj TURIST team

 

DJ.LUCCA (dýdžejka)

Pohodová, plná energie, skvěle naladěná a také krásně opálená se v nedávné době vrátila z exotické dovolené v Malajsii. Ptáte se kdo? Je tu řeč o české dýdžejce Lucii Kvasnicové, našim i zahraničním fanouškům známá spíše pod svým uměleckým jménem Dj. Lucca.
 
Náš rozhovor jsme započali už na letišti, kdy byla ještě plná dojmů a zážitků. Díky svému povolání procestovala téměř celý svět a tak mě nepřekvapilo, že si o dovolené ráda užije i trochu toho pozitivního adrenalinu…
Lucie, právě jsi přicestovala z Malajsie. Naše čtenáře budou zajímat Tvoje postřehy a zážitky ze světa. Dovol, abych Ti položolil několik otázek.
 
 
Kam se ráda vracím:
Ráda poznávám nová místa, a svět je tak velký, že jej asi těžko stihnu poznat celý. Kam se ale vždy ráda vrátím, jsou rakouské Alpy, kde si nejlépe zalyžuji a zasnowboarduji. Oblíbila jsem si ledovce v Kaprunu, Hintertuxu a Stubai.
Moje srdeční záležitost je ale chalupa na Moravě, ve vesničce s názvem Dobročkovice nedaleko Bučovic. Bydlela zde moje milovaná babička a kde jsem jako dítě trávila skoro polovinu prázdnin. Mám z této malé vesničky a chalupy na samém konci Dobročkovic ty nejúžasnější zažitky nejen jako dítě ale později i jako teenager.Nyní, když tam přijedu, tyto vzpomínky se mi vybavují a celá vesnice a okolí má pozitivní vibrace.
 
Kamarádi ve světě:
Moje práce djky je spojená s cestováním, díky svým vystoupením v zahraničí jsem poznala spoustu zemí a poznala mnoho lidí , jak organizátorů akcí , tak i mých kolegů, djů. Moji kamarádi a známí ve světě jsou většinou promotéři akcí, kde vystupuji nebo kolegové djové, se kterými hraji. Ale jen s pár z nich zůstávám v kontaktu i do budoucna Jedním z nich je Carl Cox, legenda a jeden z nejlepších djů světa, který si velmi oblíbil moje skaldby a když něco nového udělám, vždy je první, komu svoje skladby posílám, ještě než jsou oficiálně vydané, protože Carl si portpí na exkluzivitě!
 
Nejmagičtější místo:
Celé údolí Death Valley v Kalifornii v USA na mně působilo magicky, dálnice, kde vidíte až nakonec a protijedoucí auto skoro nepotkáte. 50 stupnů celsia venku a kdyby vám došel benzím, nebo se něco stalo autem, tak pomoc by se sháněla jen velmi těžko, jelikož signál zde není. V Death Valley je vrchol , který se nazývá Zabriskie Point. Je to kultovní místo, po kterém byl pojmenován i film režiséra Michelangela Antonioniho. Z tohoto místa je krásný pohled na údolí, zvlněná krajina přechází z bílé do cihlové barvy a nejkouzelnější je tento pohled při západu slunce.
 
Nejdramatičtější cesta:
To byla jednoznačně chůze, tak zvaná "canopy walk", po úzké lávce zavěšené v korunách stromů v džungli Národního Parku Taman Negara v Malajsii. Tato trasa zahrnovala 10 lávek v korunách stromů ve výšce asi 50 metrů. Člověk si tak mohl vyzkoušet jak žijí opice nebo jiní živočichové tamnějšího pralesa. Byl to skvělý zážitek, ovšem dolů jsem se dívala jen zřídka, nejlépší bylo koukat přímo před sebe. Těm však, co trpí závratěmy bych raději doporučila podívat se jen na obrázky, nebo procházku pralesem na zemi!
 
Dámská jízda:
Když mně bylo asi dvacet, dohodly jsme se s mojí nejlepší kamarádkou z gymplu, že pojedeme na společnou dovolenou. Neměly jsem tehdy ještě moc peněz, tak jsem vyrazily autobusem do Španělska, na tehdy populární pobřeží Costa Brava. Zájezd trval asi týden, a my jsme skoro každý večer pochopitelně chodili na diskotéky, a poslední den, kdy už se ráno kolem šesté odjíždělo, jsme se z naší pařby vrátili tak pozdě, že za pět minut byl odjezd autobusu. My jsme samozřejmě neměly sbaleno, v pokoji nepořádek od vypravování se na večer a ač jsme se snažily sbalit seberychleji, autobus na nás nějakou tu minutu musel čekat, a vyslechly jsme si pár nehezkýh poznámek..Cesta trvala necelé tři dny a my, jelikož jsme už všechny cizí peníze (tenkrát pesety ) utratily, tak jsme byly živy jen z kávy se šlehačkou a konzervy tuňáka, která nám ještě zbyla.
 
Smutné loučení:
Když jsem před třemi lety poprvé dostala nabídku na turné v Číně,měla jsem radost, že opět poznám další zemi. Vystupovala jsem v Šanghaji, a ve městěch Wenzhou a Chengdu. Vždy, když přiletím na nějaké hraní v zámoří, tak mám nějakého člověka, který se o mně po celou dobu stará , mluví anglicky a cestuje se mnou. Na letišti v Šanghaji na mně čekala průvodkyně, jen o něco málo mladší než já a hned jsme se skamarádili. V Šanghaji a v Chengdu jsme se byly projít po městě a ona mi vykládala o své zemi a jejích obyčejích. V Chengdu jsme šly do budhistického chrámu a pak jsem spolu byly na vegetariánském jídle, které jí tamní mniši. Na letišti jsem se s ní ale musela rozloučit, protože jsem letěla přes Hong Kong, kam občané Ćíny bez víz nemohou cestovat.Od té doby jsem se s ní bohužel nesetkala, protože při mém druhém turné v Číně už jsem měla jiného průvodce!
 
Nejzajímavější seznámení:
Jedno z nejzajímavějších seznámení bylo bezesporu s mým nejoblíbenějším djem a mým vzorem, Carlem Coxem. Carlovi se zalíbily moje skladby, jednu moji skladbu, s názvem Mirage 01 licencoval na své oficiální DVD a vystupovala jsem na festivalu Dance Valley v Holandsku ne jeho pódiu. Tento rok mně pozval na svoji party do klubu Space na Ibize, což je pro mně ohromná pocta a jeden ze splněných kariérních snů, jelikož z té spousty djů si vybral právě mne. A nedávno jsem se dokonce doslechla, že si zve jen 6 djů ročně!
 
Láska na první pohled:
Tak to byly úžasné Iguazu vodopády na hranicích Argentiny a Brazílie. Tyhle vodopády jsem také poznala díky mému povolání djky.V rámci mém jihoamerického turné jsem hrála ve městě Foz de Iguazu v Brazílii a brazilský organizátor mého turné mně na tyto vodopády upozornil, že jsou jedny z největších a nejhezčích na světě. Tak jsem si pobyt ve městě Foz de Iguazu prodloužila na celý víkend a jela tyto okouzlující vodopády prozkoumat.
 
Vzpomínky na celý život:
Moje první nabídka na turné v zámoří byla, když mně bylo 23 a to do Kolumbie. Odletěla jsem tedy na 14 dní. Již na letišti v Bogotě jsem si poprvé na vlastní oči uvědomila ten obrovský rozdíl mezi Evropou. Všude byli ozbrojení vojáci, téměř na každém rohu, i když jinak se město navenek zdálo klidné. První týden jsem strávila v Bogotě, kde jsem i vystupovala. Seznámila jsem se s několika lidmi, především zmámými od organizátora mého turné. Určitě vždy budu vzpomínat na to jak jsem se s těmito lidmi v noci koupala v přírodním koupališti s termální vodou, asi 100km od Bogoty v Kolumbii. Již po cestě tam při výjezdu z Bogoty , nás zastavila ozbrojená hlídka a asi 20 minut prohledávala baterkami auto. Nakonec jsme ale k bazénu dorazili, voda unitř byla krásně teplá a nad námi doslova zářil měsíc v úplňku. Všichni jsme si byli nadšeni až náhle nás z naší relaxace vytrhl zvuk samopalu. Nedokáži přesně odhadnout v jaké vzdálenosti byla slyšet střelba, ale všichni jsme rázem ztuhli, a jen tak v plavkách jsme popadli oblečení a utíkali do auta a jeli pryč. Naštěstí nás nikdo nepronásledoval. Já jsem se druhý den probudila z vysokou teplotou a druhý den jsem už měla odjíždět. Promotér mě ale sehnal nějaký paracetamol a mně se trochu ulevilo a byla jsem schopná odcestovat zpátky do Prahy.
 
Jídlo, na které se nedá zapomenout:
Miluji mořské ryby a potvory. Když jsem byla na dovolené v Guadaloupe v Karibiku, tak jsme s přáteli strávili jeden den asi tři hodiny oběděm. Objednali jsem si rybí fondue, a to byli syrové kousky nejrůznějších mořských ryb (např. tuňák, pražma atd), které jsme napichovali a na chvíli vložili do horké vody a hned potom jedli. To bylo opravdu delikatesa. A nedávno při mé první návštěvě Malajsie jsem si na ostrově Langkawi pochutnala na krevetě přes celý talíř ve sladkokyselé omáčce v restauraci s čínským majitelem.
 
 
Přeji nezapomenutelné zážitky na cestách.
Lucie Dvořáková, alias Dj.Lucca
 
 
Lucie, děkujeme za rozhovor a samozřejmě jsme Ti připraveni poskytnout veškeré naše služby podle potřeb. Máme radost, že náš Malajsijský „koktejl“ zážitků Ti udělal radost.
Tvůj TURIST team

 

JAROSLAV SVĚCENÝ (houslový virtuoz)

Při vyřčení jména Jaroslava Svěceného se nám všem určitě evokuje osoba známého houslového umělce a virtuoza. Nutno však podotknout, že je to i znalec historie houslí a v neposlední řadě také velmi vášnivý cestovatel, o čemž se můžete dočíst v našem rozhovoru na který si mistr i ve svém nabitém programu našel čas.

Na mapě světa zbývá opravdu jen několik málo míst, která nenavštívil. Housle mistra Svěceného se v minulosti rozezněly v palácích princezen a králů, v sídlech panovníků i v koncertních sálech po celém světě. To samozřejmě svědčí o vynikajícím hudebním přednesu skladeb.Mistr ale dokáže svoji hru na housle ještě navíc doprovodit poutavým vyprávěním o hudbě.

 

Využili jsme možnosti vyzpovídat mistra Svěceného přímo na místě koncertu Vivaldianno Tour, ještě před jeho začátkem. Čtenářům přinášíme v našem článku jeho rozhovor a odpovědi na otázky.Ještě jednou mistře děkujeme!

Kam se rád vracím:
Samozřejmě domů.V opačném gardu je to určitě Jordánsko, kde jsem několikrát hrál (i v magické Petře před Skalním chrámem). Měl jsem to štěstí, že jsem se vrátil koncertovat do lybijského Tripolisu, od něhož jsou poměrně nedaleko úžasné starořímské památky Leptis Magna a Sabrata. Inspirují mne návraty do Spojených arabských emirátů či Maroka. Miluju New York. Z evropských lokalit je to určitě město plné hudby-Bayreuth. Zrovna 25. září jsem hrál ve slavném bayreuthském Opernhausu.

Kamarádi ve světě:
Franta Nedved-výtvarník New York,Kristina Jurosz (úžasná dáma a organizátorka kulturních akcí)-Bayreuth, Francois Glorieux (klavírista a skladatel )-Belgie, Hana Vihan (hráčka na harfu a výborný pedagog)-Švýcarsko, Simeone Morassi (skvělý houslař)-Cremona(Itálie) a mnoho dalších báječných lidí po celé planetě.

 
Nejmagičtější místo:
Sluneční pyramida-Teotihuacán (Mexiko). Přímo na ní jsem měl koncert, byl to neuvěřitelně emotivní zážitek, který se nedá popsat slovy..Tipáza-starořímské památky v Alžírsku, Bethlehem a Jeruzalém, lodní kanály starého Bangkoku(Thajsko), Petra(Jordánsko),Baalbek(Libanon)....

Nejdramatičtější cesta:
Praha-Palermo-Praha-před mnoha lety jsme ji absolvovali s manželkou, neboť jsme koncertovali po Sicílií. Vtip byl v tom, že jsme jeli ve starém, zkorodovaném a hodně ojetém žigulíku, který vydával zvuky připomínající poněkud pokažený hlučný dieselový motor - ale byl to benzin.. Po návratu nechtěl automechanik věřit, že to dojelo tak daleko.

Pánská jízda:
Španělsko křížem krážem

Smutné loučení:
Indie, bylo to v 90. letech, hrál jsem v Bombaji a v Dillí, potkal úžasné lidi, se kterými bych se alespoň ještě jednou rád viděl.

Nejzajímavější seznámení:
S thajskou princeznou Soamsawali, byla letos na mém koncertě v Bangkoku. A před pár lety určitě královna matka v Jordánsku-ve starořímském amfiteátru seděla při koncertě v místech, kde před 2000 lety sedávali i římští vládcové.

Láska na první pohled:
Morelia(Mexiko)-nádherné starobylé město s úžasnou atmosférou.Velkolepý festival, skvělé publikum, báječní a vnímaví lidé.
 
Jídlo, na které se nedá zapomenout:
Indonésie-byl jsem tam letos na jaře a jedl ta samá skvělá jídla,která v Praze báječně vaříval můj tchán. Jeho otec byl totiž kdysi dávno zástupcem firmy Baťa v Indonésii. Tam jsem si uvědomil, že je uměl naprosto dokonale.

Vzpomínky na celý život:
Z každé země, kde jsem hrál, jsem si přivezl ten nejhezčí dar-vzpomínku na celý život. Díky ní dostane člověk určitý rozhled a změní životní priority. Také si uvědomí, že je jen zrníčkem písku na této planetě.

Koncert ve světě, na který se nedá zapomenout:
Těch bylo opravdu spoustu, ale jeden mi v paměti zůstal dodnes-po válce v bývalé Jugoslávii jsem hrál díky nadaci Člověk v tísni ve zničeném Mostaru. Na koncert přišlo publikum z obou stran řeky Neretvy. Jak jsem záhy pochopil, bylo to poprvé, kdy si opět společně sedli a poslouchali hudbu-hrál jsem se svoji kolegyní klavíristkou Smetanu a Dvořáka a když jsem dohrál houslové sólo ze Sukovy pohádky Radúz a Mahulena, viděl jsem nejen slzy dojetí, ale také nepopsatelně úžasné výrazy ve tvářích lidí. Oni po těch útrapách a hrůzách doslova hltali každý tón, užívali si slastného pocitu, že opět slyší krásnou muziku, ale přesto v nich byly ty smutné, ještě nezhojené vzpomínky.. Najednou si uvědomíte, o čem vlastně ten život je. Nikdy na to nezapomenu...

Co vás nejvíce láká na cestování:
Člověk by měl cestovat i proto, že jeho životní pas má bohužel omezenou platnost. Získává nové přátele a poznává lidi různé pleti či vyznání. Určitě se nenarodil jako živočich bez srdce, které nahradila kalkulačka.
Cestování slouží k tomu, aby člověk našel sám sebe. Ano - hezky se to říká, lehce se o tom píše, ale funguje to a zároveň formuje naší psychiku. Můj obor se bez znalosti lidské duše neobejde. Ať hraji kdekoliv na světě, ve chvíli, kdy přijdu na pódium, se mé psychické rozpoložení přenese na posluchače a tvoří podstatnou část úspěchu či neúspěchu. To, že musím cvičit, dobře hrát, je samozřejmost, i když všichni dobře víme, že každý den není posvícení.
 
K zemím, které jste navštívil, patří také Jordánsko...
Jsem rád, že jsem měl tu čest zde vystupovat za přítomnosti královny matky současného krále Abdulláha. Jeho tatínkem byl slavný král Husejn, mírotvorce a velký diplomat Blízkého východu. Matka krále Abdulláha, původem Angličanka, miluje operu a ráda poslouchá také instrumentální klasickou hudbu. Obrovskou poctou pro mě bylo, když jsem byl této dámě představen a promluvili jsme spolu pár vět. Při koncertě seděla na krásných, ručně tkaných kobercích, kde dříve sedávali starořímští vládcové. Starověký amfiteátr v centru hlavního města Jordánska je - pokud se atmosféry týče - velmi osobité spojení.
 
 
Srdečně Vás zdraví
Jaroslav Svěcený
 
 
 
Jaroslave, děkujeme za rozhovor a samozřejmě jsme Ti připraveni poskytnout veškeré naše služby podle potřeb … s houslemi na cestách a nejen to.
Tvůj TURIST team

 

TEREZA MAXOVÁ (modeling, nadace)

Známá úspěšná modelka, která procestovala a dobyla módní svět, přivedla na svět 3 děti a založila nadaci, která se stará o opuštěné děti. Ano, řeč je o Tereze Maxové.
 
Terezo, na světě je jen málo míst, kde jsi nebyla a která jsi při svých pracovních i soukromých cestách nepoznala. Naše čtenáře budou zajímat Tvoje postřehy a zážitky ze světa. Dovol, abych Ti položolil několik otázek.
 
 
Kam se ráda vracím:
Samozřejmě domů, do Prahy. Mám tu svou rodinou, přátele, zážitky z dětství … a jako každý správný patriot, který tu nežije, si svou zemi možná trošku idealizuji. Když sem přijedu na pár dní, Praha mi příjde jako jediněčné velkoměsto, plné kultury, historie a také šarmu. Ale když tu zůstaneme o něco déle, to se pak mé romatické představy rázem rozplynou a musím příjmout každodenní realitu, kdy trávím hodiny v dopravě, stojím frontu v narvaných supermarketech, na poště narážím na zpruzelé úředníky a pak, na konci dne, si pustím večerní zprávy a nestačím se divit. Přiznám se, že to pak ráda odjíždím, abych si uchovala své ideály a Praha mi zůstala na představu.
 
Kamarádi ve světě:
Známých mám po celém světě spousty…přece jen člověk dvacet let cestoval. Žila jsem v Miláně, Paříži, Londýně, New Yorku, Kodani a Monaku. Opravdových kamarádů mám ale jen pár a ti jsou většinou z mládí, které jsem prožila v Čechách. Možná je to tím, že naše generace byla dost specifická. Vyrůstali jsme osmnáct let v české verzi komunismu a proto nás spojují nevšední zážitky z lampiónových průvodů, oslav 1 máje a dalších, pro naši generaci samozřejmých událostí. Jsme si i díky tomu blízcí. Máme společné kořeny v době, která se s tou dnešní absolutně nedá porovnat.
 
Nejmagičtější místo:
Těch míst je spousty. Určitě mezi ně patří skalní město Petra v Jordánsku, klid noci v namibijské poušti, chrám v Luxoru, pohled ze slunného dne z vršku Mont Blancu, rozkvetlá louka vlčích máků u babičky v jižních Čechách, a v neposlední řadě náruč mého přítele.
 
Nejdramatičtější cesta:
Tak určitě pracovní cesta na Srí Lanku, v roce 1992, která skončila v místním vězení. Tenkrát jsme fotili fashion story pro britský Vogue. Moderní byly minisukně a my netušíce, že jsme před posvátným chrámem jsme z vesela fotografovali. Nedbali jsme toho, že nás fotí i místní fotograf, ze kterého se vyklubal špion a reportér místního plátku, který nás udal polici. Pak už to šlo ráz naráz. Přišli si pro nás, sebrali nám pasy, dali nás do basy…a pak už jsme čekali jen na smilování a zásah britské ambasády. To byste nevěřili, jak moc jsme si následně pochutnali na jídle v ekonomické třídě při cestě zpět do Evropy. Minisukně jsem pak chvíli nemohla ani vidět.
 
Dámská jízda:
Tak tu pořád plánuju. Místo bych měla - Peru spojené s výstupem na Machu Picchu..ale dvakrát mi do toho vlezlo těhotenství..a teď v neposlední době i sesuv půdy, takže se tato oblast na čas zavřela. Ale jsem optimista a veřím, že jednoho dne se tam s kámoškama vydám.
 
Smutné loučení:
To mě potkalo v Indii, ve vesničce Samoda. Musím přiznat, že nás tam velice zasáhla obrovská místní chudoba. S našim focením drahého oblečení pro Elle jsme tam působili jako pěst na oko. Nicméně, každá cesta pro mě znamela nové zkušenosti a já jsem lačněla po zážitcích a poznání. V té době jsem si pořídila novou videokameru a vše plně zdokumentovávala. Když šli po focení všichni na večeři, já jsem šla na procházku po okolí. Potkala jsem malého klučinu, který se ke mě přidal, a tak jsem měla možnost poznat vesnici “jeho očima”. Vzal mě na návštěvu domů. Bylo mu deset let a žil bez rodičů. Doma měl jen matraci s vařičem a v krásném dřevěném rámečku fotku svého dědečka, který se o něj staral, když zemřeli rodiče. V tu chvíli jsem neměla nic jiného než videokameru, a tak jsem mu ji dala. Bylo vidět, že je nesvůj a chtěl mi ten dárek také nějak oplatit…vyndal fotku deděčka a věnoval mi vyřezávaný rámeček. Dodnes mi visí prázdnej na zdi u mě doma v Praze.
 
Nejzajímavější seznámení:
Asi v masajské vesnici, kdy místní 18 letý náčelník si mě chtěl vzít za ženu. Bohužel nebyla bych první, ani poslední.
 
Láska na první pohled:
Když se mi narodili moje dvě děti – Tobiáš a Mína.
 
Vzpomínky na celý život:
Těch je spousta, protože z každé cesty si člověk něco odnáší s sebou…dříve jsem si dokonce psala zážitky z cest… Každá z těch stránek je vzpomínkou na celý život. Slíbila jsem si, že se k nim jednou vrátím a projdu si je. Myslím ale, že každému, kdo vyrůstal v době totality zůstane v paměti zarytá jeho první cesta za hranice… .
 
Módní přehlídka ve světě na kterou se nedá zapomenout:
Ta první.
 
Jídlo, na které se nedá zapomenout:
Na to, na které si poprvé vyděláte.
 
Jaké nové projekty vaše nadace připravuje a kdo ze zajímavých nebo známých osobností vám přislíbil pomoc?
Rádi bychom pokračovali v našem projektu Teribear, který je velmi oblíbený a lidé si můžou v Intersparu koupit pestrou kolekci charitativních výrobků – ať pro každodenní užití jako např. voda, perníky, kapesníky, papírové tašky – nebo kultovní jako třeba trička a šperky, které designovala Klárka Nademlýnská. Založili jsme také dreamteam osobností, které projekt podporují, jako např. Patrik Eliáš, Anna K, skupina Chinaski, Klára Nademlýnská a další. Před nedávnem se tato skupinka rozšířila i o fotbalové ikony Vladimíra Šmicera a Karla Poborského. Celý výtěžek z projektu Teribear poputuje na podporu pěstounské péče. Tento směr jsme zvolili proto, že bohužel stále přibližně 24 tisíc dětí vyrůstá mimo svou rodinu. Snažíme se tento nepříznivý stav změnit tím, že usnadníme dětem návrat, když ne do své původní, tak alespoň do náhradní rodiny. Dalším důležitým projektem, který nadace díky podpoře fondu Oriflame dětem podporuje, je založení Rodinného centra v Dětském domově Nové Strašecí. V tomto domově žije asi třicet dětí. Ne všechny tam podle nás musí být. Cílem projektu je pokusit se tyto děti umístit zpět do rodin, aby nemusely zbytečně zůstávat v ústavu. Pokud se to podaří, pak na příkladu tohoto domova získáme určité „know-how“ a inpiraci pro ostatní domovy. Výhodou zřízení rodinného centra přímo v dětském domově je, že se všechno řeší mnohem rychleji a individuálně. To je pro dítě úplně nejdůležitější. Každý měsíc nebo rok, o který se jeho začlenění do normálního rodinného a sociálního systému zkrátí, je na jeho vývoji hrozně znát. Díky tomuto systému se dítě umístí správně a bez zbytečné prodlevy tam, kam patří.
 
Přeji mnoho krásných zážitků na cestách
Tereza Maxová
 
 
 
Terezo, děkujeme za rozhovor a samozřejmě jsme Ti připraveni poskytnout veškeré naše služby podle potřeb.
Tvůj TURIST team

 

Jakékoli šíření a kopírování shora uvedeného obsahu a fotografií bez souhlasu majitele je zakázáno

a je chráněno autorským právem.
Copyright © Turist, 2017.

  

OSOBNÍ TRAVEL AGENT | PERSONAL TRAVEL AGENT ®